Charta 77/29/88

 

Alarmující smrt Pavla Wonky

 

České národní radě

vládě ČSR

 

     V pátek 6. května jsme se ve Vrchlabí naposledy rozloučili s Pavlem Wonkou. Vytrvalost a neohroženost, s níž tento právník samouk bojoval proti všem druhům a projevům bezpráví a nespravedlnosti, sklízela už dlouho náš respekt. Nenávist, kterou jeho práce vyvolávala u různých institucí jeho kraje nás přitom vedla k obavám o jeho osud.

     Tyto obavy se teď nečekaně tragickým způsobem naplnily: Pavel Wonka zemřel, přičemž spoluodpovědnost justičního a vězeňského aparátu za jeho předčasnou smrt ve vězení je naprosto zřejmá.

     Nesmyslné a nezákonné bylo už Wonkovo odsouzení v roce 1986 za jeho pokus kandidovat do Federálního shromáždění. Wonka prokázal, že při tomto odsouzení bylo bezpočtukrát porušeno právo, považoval proto svůj rozsudek za neplatný a odmítal se mu podrobit. Ve vězení, kde byl za svůj postoj vystaven vystupňované perzekuci, bylo vážně podlomeno jeho zdraví.

     Celý případ Pavla Wonky byl tehdy podrobně sledován a dokumentován v mnoha sděleních Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Koncem roku 1987 požádal americký lékař prof. R. S. Lawrence ve svém dopise prezidentovi republiky, aby směl Wonku ve vězení zdravotně vyšetřit. Avšak ani na výzvy VONS a Charty 77, ani na žádost amerického lékaře, ani na petice, řetězové hladovky a žádosti o milost mnoha československých občanů žádný příslušný úřad náležitě neodpověděl. Když se Pavel Wonka koncem února letošního roku z vězení vrátil, byl značně nemocný, zesláblý, téměř neschopný chůze.

     Ale ani tím nemělo jeho utrpení skončit. Součástí rozsudku byl i tříletý ochranný dohled, jemuž se Wonka z principiálních důvodů odmítal podrobit, nehledě na to, že z něj vyplývající nelidské podmínky by vzhledem k zdravotnímu stavu byl jen stěží schopen plnit. A tak po pěti týdnech byl náhle znovu zatčen za maření výkonu úředního rozhodnutí, obviněn a uvržen do vazby. Dne 20. dubna byl odsouzen na dalších 5 měsíců nepodmíněně, a to zcela zjevně v rozporu se zákonem, který stanoví, že trestní stíhání je nutno přerušit, pokud obviněný trpí těžkou nemocí. V případě Pavla Wonky byla tato nemoc naprosto zřejmá: k hlavnímu líčení byl dopraven v pojízdném křesle a byl tak zesláblý, že hovořil jen šeptem.

     Dne 26. dubna Pavel Wonka ve věznici zemřel. Bylo mu teprve 35 let.

     Jeho rodina nebyla oficiálně vyrozuměna ani o jeho vzetí do vazby (v rozporu se zákonem), ani o konání hlavního líčení, kterého se tudíž nemohla zúčastnit. Dodnes nedostala ani opis rozsudku; o výsledku soudního líčení byla informována pouze písemně obhájcem, který zároveň upozorňoval na Wonkův vážný zdravotní stav. O jeho smrti byla rodina spravena toliko stručným telegramem, nikdo z vězeňské správy se nenamáhal uvědomit ji o Wonkově smrti a jejich příčinách osobně či dopisem. Rodina tak zůstala dlouho odkázána jen na útržkovité zprávy zahraničního rozhlasu. A aby snad cynismu nebyl konec, od smrti Pavla Wonky až do jeho pohřbu byli pozůstalí pod neustálým policejním dohledem.

     Domníváme se, že i tento stručný výčet snadno doložitelných faktů podává otřesné svědectví o pokleslosti české justice, nelidskosti právních předpisů a marasmu českého vězeňského aparátu. Wonka na tento úpadek po celý svůj život upozorňoval a nyní ho musel dosvědčit i vlastní smrtí.

     Jeho případ byl obecně známý a mezinárodně sledován. Otázkou však zůstává, kolik neznámých lidí, o jejichž utrpení se nikdy veřejnost nedozví, se už stalo a stále stává obětí této upadlé justice.

     Žádáme proto Českou národní radu, aby okamžitě zahájila kompletní revizi soudobé české justiční praxe a českého vězeňství. Charta 77 v mnoha svých dokumentech podala v tomto směru už zcela konkrétní návrhy, na něž se tu odvoláváme. Některé kroky je však nezbytné učinit hned.

     1) Jsme přesvědčeni, že vážnost svého úmyslu zabývat se stavem zákonnosti může prokázat Česká národní rada v tuto chvíli jediným možným způsobem: odvoláním ministra spravedlnosti ČSR JUDr. Antonína Kašpara, který nese za oba sektory - justici i vězeňství - přímou a ústavní odpovědnost a který se o jejich smutný stav nejednou osobně zasloužil. Bude-li ministrem on, lze se jen stěží nadít skutečné nápravy. Zatím musíme s politováním konstatovat, že jako přímý výsměch do očí celé naší veřejnosti jsme pouhý jeden den po smrti Pavla Wonky zaznamenali zprávu, že dr. Kašparovi byl prezidentem republiky propůjčen řád Vítězného února.

     2) Znovu zdůrazňujeme, že je nezbytné do nejmenších podrobností vymezit osobní odpovědnost prokurátora, soudce i orgánů a příslušníků Sboru nápravné výchovy MS ČSR za tragicky osud Pavla Wonky a z jejich jednání vyvodit patřičné závěry. Zároveň žádáme, aby byla při České národní radě vytvořena komise nezaujatých právníků, která by objektivně posoudila opodstatněnost Wonkova trestního stíhání a věznění. Této komisi nabízíme svou spolupráci.

     3) Žádáme okamžité propuštění všech politických vězňů na svobodu. Zvlášť naléhavé jsou případy Jiřího Boháče, Vladimíra Červeně, Viktora Dedery, ing. Petra Hauptmana, Dalibora Helštýna, Ondřeje Hocha, Waltera Kanii, Michaela Kellera, Petra Obšila, Kamila Petrovického, Ivana Polanského, Josefa Römera, Františka Veise a Jiřího Wolfa. Mnozí z nich jsou navíc ve velmi špatném zdravotní stavu. Je proto nezbytné, aby se okamžitě utvořila nezávislá komise složená z lékařů, zástupců Červeného kříže a dalších odborníků, která prověří soudobou zdravotní péči v českých věznicích. Současně žádáme, aby se skoncovalo se zneužíváním zákona o ochranném dohledu v případech propuštěných politických vězňů.

     4) Dále žádáme, aby byla okamžitě vytvořena zvláštní nezávislá komise, která bude komplexně zkoumat celkový stav české justice a českého vězeňství a vypracovávat příslušné zprávy i zákonné podklady pro jeho důkladnou reformu a předkládat je České národní radě. I této komisi nabízíme spolupráci.

     5) Je nezbytné, aby vězeňství bylo podřízeno veřejné kontrole a aby z věznic a tzv. nápravně výchovných ústavů bylo sňato ono tabu, kterým je obestírají orgány státní moci už od padesátých let. Jedině kontrolou veřejnosti, jejím zájmem o vězeňství, může být dosaženo nápravy. V tomto smyslu je třeba novelizovat zákon o výkonu trestu odnětí svobody a řád výkonu vazby.

     Případ Pavla Wonky alarmuje.

     Chce-li se Československo - sedmdesát let po svém vzniku - počítat mezi kulturní a civilizované státy, musí tento alarmující hlas slyšet a na jeho výzvu odpovědět.

 

Praha 11. 5. 1988

 

Na vědomí: ČTK, APN, AFP a další

 

Stanislav Devátý,  Miloš Hájek,  Bohumír Janát

mluvčí Charty 77

 

Ladislav Lis - místopředseda FIDH