SVĚDECTVÍ JIŘÍHO ZELINKY

 

V závodě Mileta Vrchlabí jsem pracoval jako samostatný normovač od roku 1959 až do roku 1984, kdy jsem odešel do důchodu. Pavla Wonku jsem dobře znal. Nastoupil do funkce dispečera dopravy a vedoucího údržby. Často jsem s ním měl různá jednání, týkající se organizačních a mzdových záležitostí. Měl zájem na zavedení pořádku na svěřeném úseku. Nenašel však pochopení u svých podřízených, kteří odmítali plnit jeho příkazy, a tím začaly konflikty, které se stupňovaly. V závodě byla proti němu rozpoutána štvavá kampaň. Často upozorňoval na neúměrný počet přesčasových hodin u některých jemu podřízených pracovníků, které byly odprchány, ale neodpracovány. Když jim je škrtal, ředitel je stejně nechal zaplatit. Konflikty se vyhrotily tak, že jednoho dne přijela do závodu bezpečnost a Pavla Wonku z pracoviště provokativně jako zločince v poutech odvezla. Bylo proti němu zahájeno trestní stíhání za rozkrádání a byl odsouzen na 14 měsíců. Kdo prokazoval jeho vinu u soudu, že ukradl poukázky na benzín a věci odvezené z jeho garáže, že pocházely ze závodu? Nevím, proč nebyl zájem poručíka na OO VB ve Vrchlabí o moji svědeckou výpověď, o kterou žádal i Pavel Wonka.

                                                                                                          Jiří Zelinka, Vrchlabí

 

(otištěno v Krkonošské pravdě pod názvem Z dopisů adresovaných Helsinskému výboru Praha)