PAVEL WONKA

 

O NÁRODNÍ NESNÁŠENLIVOSTI (Teze č. 1)

 

 

motto: „Stát stojí a padá se zákony, které si dal.“ Cicero

 

V málokterém státě na světě panuje tak velká národní nesnášenlivost jednoho občana k druhému. Kde jsou kořeny této nesnášenlivosti? Nepochybně tkví v dávné minulosti i blízké budoucnosti. Ponechme však tyto otázky stranou a zaměřme se na přítomnost a budoucnost. Vždyť z této národní nesnášenlivosti může vzniknout obrovská národní katastrofa. Tragédií je i skutečnost, že tuto nesnášenlivost přenášíme na další generace. Snažíme se ji potlačit? Nikoliv. V mnoha případech se v lidech rozněcuje pocit křivdy, zatrpklosti, bezmocnosti, apatie, nenávisti i odporu. To vše se nyní stává i limitujícím faktorem rozvoje našeho hospodářství i společnosti.

Současný stav právního nihilismu, nerovnosti před zákonem, rozporu mezi slovy a činy se při směru zavádění zdál pro mnohé výhodný. Usnadňoval práci funkcionářů aparátu. Způsobil však destrukci celé společnosti, což si dnes vynucuje nezbytnost revoluční přestavby, bez níž hrozí národní katastrofa. Přesto jsou tací, kteří se nechtějí vzdát krátkodobých výhod přežitého systému.

Vytvořili jsme ideální stav pro zhoubný nádor socialismu – bujení obrovských deformací socialistické zákonnosti. Zajistili jsme k tomu dva nezbytné předpoklady. Zaprvé – pocit vědomí beztrestnosti pro ty, kteří porušili zákon. Zadruhé – zajistilo se, že se porušování zákonů nikdo nedozví. Pro obě podmínky je příznačné porušování principu pravdivosti, zkreslování, zatajování, formálnost.

Historická praxe opět potvrdila, kam může dospět společnost, která pokládala za nepotřebné dodržovat vlastní právní řád. Snažili jsme se řídit a vést stát politickými zájmy, které jsou sice třídní, ale v konkrétní praxi i případech se mohou stát pseudotřídními. Vyjadřovat zájmy jednotlivců či skupin. Není dost na tom, že již naše právo má svou třídní podstatu a jedině může zaručit jednotný zákon státní moci. Přestalo se však toto právo respektovat. Naučili jsme se jej i zneužívat. Dokonce se začalo politickými zájmy odůvodňovat, že tu nemůžeme právo dodržet a tu jej musíme zneužít, abychom dosáhli cíle. Pochopitelně, že vše muselo být ochráněno před kritikou. Vznikaly pásma mimo kritiku. A tak vznikl právní nihilismus. Ano, společnost se dopustila vážných chyb. Proto „Hurá“ na ty, kteří to odhalují. Vytvořený systém „požírá“ své kritiky. Vše, co se příčí obvyklému a zavedenému. Rozsévá se nenávist a nesnášenlivost. Mašinérie jednou uvedena do pohybu, stále přináší neštěstí pro viníky i nevinné.

Každá společnost může dospět do stádia své krize. Potom nastane čas ji rozumně reformovat, čím dříve, tím lépe, neboť přetopený kotel je věc velmi nepříjemná. Co však bude s námi? Posuďme vyspělost naší společnosti z hlediska schopnosti přijmout nové myšlenky, pochopit je a řídit se jimi. Nové myšlenky jsme již přijali, s tím dalším je to horší. Úroveň našeho právního vědomí rovněž poklesla. Máme proto nějaké naděje do budoucna? Vrátí lidu důvěru slova, jestliže nebudou mít praktickou realizaci? Jaká bude chuť lidu podílet se na budování socialistické společnosti, nedojde-li k naplnění jeho tužeb a ideálů, nedojde-li k urychlené přestavbě v duchu potřeb daných společenskopolitickým vývojem? Zatím ztrácíme sílu i dech. V duchu tradiční nesnášenlivosti obviňujeme nositele nového myšlení a antisocialismu.

Já jsem začal přestavbu zdola. Proto mám také postavení politického vězně. Jako politický vězeň vyzývám presidenta ČSSR Dr. Gustava Husáka a FS ČSSR, aby začali přestavbu shora.

 

Věznice v Hradci Králové, 6. 1. 1987