PAVEL WONKA

 

PROVOLÁNÍ NEZÁVISLÉHO KANDIDÁTA POSLANCE DO SL FS ČSSR

 

 

Obracím se tímto nejen ke svým voličům ve volebním obvodu do SL FS ČSSR č. 79, ale i k širokým lidovým masám. Stojíme nyní v krizové fázi existence naší společnosti. Výsledky naší společenské a hospodářské politiky jsou každému dobře známy. Stejně tak je nesporné, že naše společnost a její další rozvoj vyžadují nové metody a způsoby řízení. To znamená pochopitelně i plně a zcela nově uplatnit zásady socialistické demokracie ve volbách do zastupitelských orgánů.

Jsme pevně začleněni do tábora světové socialistické soustavy. Máme před sebou dvě alternativy budoucnosti. Buď změníme dosavadní systémy své práce a myšlení a znovu získáme pracující jako celek pro budování socialistické společnosti, nebo máme před sebou druhou alternativu pomalého odumírání a zaostávání společnosti ke vzniku takového stavu, že nebude možné udržet ani dosavadní stav životní úrovně.

Před své voliče i všechen lid jsem vystoupil se svou kandidaturou na poslance FS ČSSR. A to s tím, že budu hájit skutečné zájmy pracujícího lidu, a to zejména tak, jak vyplývá z mého volebního programu. Své volební programy vyhlásila i Národní fronta, nikoliv však její poslanci, kteří svou příští činnost ukryli za anonymitu státních plánů sociálních a ekonomických. Žádný z nich neslíbil lidu více než, že bude usilovat o splnění uvedených plánů státu a že udělá i něco navíc. Žádný z poslanců NF by tedy i nadále neměl projevovat žádnou mimořádnou aktivitu. Tento fakt je skutečně hodný zamyšlení zejména v době, která burcuje k mimořádným činům.

Je pochopitelně dost těch, kteří se mého zvolení za poslance FS ČSSR obávají. Těch, kteří si nepřejí jakoukoliv změnu, protože by mohla přinést ztrátu jejich mocenského postavení. Ano, těmto lidem nejde o nic jiného než o udržení svých mocenských pozic bez ohledu na zájmy lidu a tragédii, kterou svým postojem mohou způsobit pro celý národ a snad ještě v širším měřítku.

Vybojování volebního práva v minulosti stálo mnoho krve a životů našich předků. Tyto výsledky boje lidových mas jsou nyní zakotveny v článku 3 naší ústavy. Je však snaha všemožně je obcházet a oklešťovat a vracet je na úroveň dávné minulosti. Je proto povinností nás všech i každého občana jednotlivě, abychom hájili a chránili svá občanská práva jednotlivce i práva společná. Toto je nyní povinnost aktuelní u práva volebního, kde jsme to dlužni nejen sobě, ale i minulým a budoucím pokolením.

Mám aktivní volební právo dle čl. 3 ústavy, neboť k tomu splňuji potřebné náležitosti dané státním občanstvím a věkem. Jsem proto zapsán v seznamu voličů ve městě Vrchlabí ve volebním okrsku č. 6, pod pořadovým číslem 22. Podle č. 3 odst. 1 ústavy, ale i dle § 4 zákona o volbách do FS ČSSR č. 44/1971 Sb. mám zároveň i volební právo pasivní, neboť za poslance FS ČSSR může být dle citovaných ustanovení zvolen každý občan, který má právo volit a který v den volby dosáhl věku 21 let.

Podle ústavy i volebního zákona do federálního shromáždění jsou potom volby obecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Jak probíhá příprava voleb a dodržování volebních zásad a právních norem orgány státní moci, orgány národní fronty a tisku, se pokusím osvětlit.

Zásada obecnosti je narušována v tom, že nezávislým kandidátům jsou stavěna do cesty různá omezení v podobě nesprávného výkladu volebního zákona. Zde je především poukazováno na ustanovení § 24/1 a § 25/3 zák. č. 44/1971 Sb., která uvažují pouze s kandidáty NF. Zde je nutné konstatovat, že výčet kandidátů na poslance, jak je uveden v těchto ustanoveních, není taxativní. Zákon nikde nezakazuje kandidaturu nezávislých kandidátů a je zde nutné uplatnit zásadu, že je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno. Takový výklad také odpovídá zásadám socialistické demokracie. Zákaz kandidatury pro nezávislé kandidáty by se také příčil § 4 volebního zákona do FS i čl. 3 ústavy.

Je možné konstatovat, že samotný zákon č. 44/1971 Sb. Je poměrně nešťastným řešením volební otázky. Gramatické formulace jeho některých ustanovení dávají jeho interpretům, kteří si nepřejí volby podle zásad socialistické demokracie, příležitost, aby se nesprávným výkladem těchto ustanovení pokoušely změnit ústavu. Těmto lidem, kteří se pokoušejí zastavit a zvrátit pokrokový běh dějin a společenského dění je nutné připomenout, že ústavu nelze měnit ani volebním zákonem FS ČSSR, natož potom jen jeho nesprávným protiústavním výkladem. (č. 142/3 úst. Zák. č. 143/68 Sb.) Nakolik některé ustanovení volebního zákona do FS odporují ústavě by měl rozhodnout Ústavní soud ČSSR. 

Zásada rovnosti kandidátů na poslance je porušována v tom, že ve prospěch kandidátů NF je prováděna rozsáhlá a nákladná volební kampaň a agitace. Naproti tomu volební agitace nezávislých kandidátů na poslance se nepřipouští, ačkoliv je to v rozporu nejen se zásadou volební rovnosti, ale i s čl. 20, 28 ústavy.

Zásada přímosti je porušována tím, že pasivní volební právo je snaha vázat nikoliv na vůli kandidáta kandidovat, která by byla schválena vůlí lidu, ale na jakési předchozí primární volby. Ve skutečnosti je lidovým masám naservírován již předem vybrán již dávno před volbami a který zpravidla dává záruku, že nebude projevovat nesouhlas s politikou, kterou provádějí mocenské orgány státu. Pracující lid jej potom schvaluje téměř stoprocentní většinou hlasů, a to jednak proto, že každý volič se musí obávat, že v případě neúčasti na volbách bude mít problémy v zaměstnání, bude trestně stíhán apod. Své sehrává i právní nihilismus a jeho důsledky.

Mezi kandidáty na poslance NF a kandidáty nezávislými je ovšem podstatný rozdíl. Po poslanci NF je mlčky požadována pasivita ve všech zásadních otázkách. Jeho činnost se má vybouřit při řešení drobných a nevýznamných záležitostí, které jsou často jen následkem příčin závažnějších. Žádný poslanec NF proto také nevystupuje s vlastním volebním programem a jeho činnost se vlastně skrývá v anonymitě za státní plán sociálního a hospodářského rozvoje. Není to žádná zvláštní poslanecká aktivita, ale jen jakési pasivní poslanecké čekání na splnění státního plánu.

Budu však konkrétní. Mým protikandidátem NF do SL FS ČSSR ve volebním obvodu č. 79 je pan Jaroslav Venhauer, horník n. p. Důl J. Šverma Žacléř, člen KSČ, bytem Žacléř, ul. J. A .Komenského 398, okr. Trutnov. Jmenovaného postavila NF do voleb charakteristikou: Zkušenosti získal ve funkci poslance ČNR. Nyní kandiduje druhé volební období do FS. Je členem výboru FS pro kulturu a výchovu. Těžiště výkonu funkce poslance považuje v častém neformálním styku s voliči v okruhu svého bydliště a na pracovišti. Úkoly poslanecké plní zodpovědně. Informuje voliče i NV o činnosti výboru pro kulturu a výchovu. Účastní se často schůzí Národního výboru prvního stupně. V jednání je rozhodný, otevřeně vyjadřuje své názory. Má dobrý vztah k lidem a dovede je získat k plnění úkolů.

Nechtěl bych se svého protikandidáta nějak dotknout, ale již z uvedené charakteristiky vyplývá jak málo se tento kandidát hodí pro funkci poslance FS. Nevím ani, zda je dobrým horníkem, protože ho v naší části volebního obvodu nikdo nezná a snad ani neviděl. Když jsem nedávno na MěNV ve Vrchlabí žádal jména a adresy svých poslanců do ČNR a FS ČSSR, potom mi stěží opatřili jejich jména. Žádný z těchto poslanců snad v našem městě nebyl spatřen. Vůbec i charakteristika mého protikandidáta nasvědčuje, že se ve výkonu své poslanecké funkce zaměřuje jen na obvod svého bydliště a pracoviště. Svůj rozsah práce potom zaměřuje na informace o práci jediného výboru FS. Jsem ochoten věřit tomu, že můj protikandidát skutečně disponuje dobrými vlastnostmi, ale ty by snad mohl lépe uplatnit jako poslanec NV, což by jistě lépe vyhovovalo rozsahu jeho dosavadní působnosti limitované prostorem i rozsahem práce. Těžiště práce poslance FS ČSSR musí být širší než pouhé zaměření na místo svého bydliště a pracoviště, nebo na práci v jednom výboru FS. Poslance nemůže nechávat v klidu tolik závažných nedostatků, které by měl v celém svém volebním obvodě řešit. Musí se zaměřovat ovšem k otázkám i celostátního významu. Kdyby mělo být FS ČSSR složeno z poslanců, kteří se starají jen o své nejbližší okolí a nemají zájem o nic jiného, potom by nemohlo být akceschopné. Jestliže bychom k tomu přidružili i výše kritizovanou pasivitu poslaneckou, potom dojdeme k pochopení, proč byla činnost našich zastupitelských sborů vystavena kritice na XVII. sjezdu KSČ.

Ano, i na XVIII. sjezdu KSČ byl vznesen požadavek po větší akceschopnosti FS ČSSR a po větším uplatnění zásady, že všechna moc pramení z lidu. Žádost o to, aby Federální shromáždění konečně po 18 letech provedlo kodifikaci ústavy.

Stojíme nyní několik dní před volbami do FS ČSSR a dosud není přesně známo, zda mocenské orgány připustí či nepřipustí kandidaturu nezávislých kandidátů na poslance do FS ČSSR. Všem nám je známo, že polemika s našimi úřady je značně obtížná i nemožná. Takový stav není projevem síly a sebedůvěry, ale projevem opačným.

Budoucnost tedy v nejbližších dnech ukáže nakolik budou naplněny zájmy pracujícího lidu a zásady socialistické demokracie.

V případě, že by kandidatura nezávislých kandidátů  nebyla připuštěna, potom by došlo k provedení neplatných voleb do FS ČSSR s nepředstavitelnými důsledky, které z toho plynou. Celou záležitost by musel řešit ústavní soud ČSSR. Tuto ústavní instituci nám ovšem FS ČSSR za 18 let ještě fakticky nezřídilo.

Odpovědní a kompetentní funkcionáři státní moci a správy by proto měli uvážit svůj vztah k vůli a zájmům lidu, která je vyjádřena ústavou a dalšími právními normami. Provedením neplatných voleb riskují vznik závažné krizové situace.

Nezbývá nám než věřit, že mocenské orgány státu překonají strach před tím, že nezávislí kandidáti na poslance do FS budou hájit zájmy všeho pracujícího lidu, což by mohlo vyvolat skutečný společenský pokrok a pohyb společnosti kupředu.

 

Vysvětlivky zkratek:

SL FS ČSSR – Sněmovna lidu Federálního shromáždění ČSSR

NF – Národní fronta

MěNV – Městský národní výbor

KSČ – Komunistická strana Československa